Moje proměna

V úterý jsem přišla ze školy. Hrozně mě bolely nohy, nevěděla jsem, kterou dávám dopředu, i když mám jenom dvě. Měla jsem pocit, jako by mi z kostrče něco rostlo. Poslední dobou jsem takové pocity mívala pořád. V mém pokoji, který je celý natřený zelenou barvou, ležely samé obaly od čajů a mastí. Bylo na nich napsáno: Když toto použijete, značně se vám uleví od bolestí. ,,Cha cha cha." Zasmála jsem se. Zapnula jsem si počítač a mezitím si došla pro něco k snědku, protože jsem měla hrozný hlad. Když jsem se vrátila, myslela jsem, že mě trefí. Na ploše byl otevřen prohlížeč GOOGLE na jedné stránce (konkrétně na: http://mystic.infoblog.cz/) článek Bolesti nohou, pocit že máte 4 nohy, bolest kostrče. Zírala jsem na to s pusou dokořán. Začetla jsem se do toho článku. ,,Za pokus to stojí," řekla jsem si a šla si připravit ingredience na čaj. V 00:00 jsem provedla to, co jsem si přečetla v článku. Když jsem dopila čaj, bylo mi hrozně blbě. ,,Neměla jsem to přehá..." nedořekla jsem. Omdlela jsem na postel. Pak jsem uslyšela šustění a ztuhlo mi celé tělo.

Když jsem se probrala, bylo už ráno a okolo mě něco bílého. Máchla jsem rukou, se kterou jsem už mohla hýbat. Pokusila jsem si sednout, ale motala se mi hrozně hlava. Uslyšela jsem dunění a pak se ve dveřích objevila máma. Byla napůl kůň, lipicán, zbarvení grošák. ,,No konečně, už jsem myslela, že se neprobudíš,“ usmála se. Zírala jsem na ni jako na zjevení. Máma mi pomohla si stoupnout. Byla jsem také napůl kůň, ale arabský plnokrevník, zbarvení hnědák. Pália mě kopyta. Máma vytáhla bandáže, kterými omotávám svému koni Cookince (čte se to Kůkince) nohy, když jsem v JK (jezdecký klub), kam chodím. ,,Než se naučíš chodit, budeš mít bandáže.“ řekla máma. ,,Mami, co se to vlastně se mnou stalo?“ zeptala jsem se, stále podepírána mámou. ,,Proměnila jsi se v kentaurku, kterou jsem i já. Nečkala jsem, že si budeš představovat zrovka Cookinku a tím pádem máš jako jediná z rodiny jiné zbarvení těla.“ odpověděla mi. ,,Teď zkusíme chůzi.“ řekla. Jak jsem byla zvyklá na dvě nohy, tak jsem nevěděla, jak na to. Máma si stoupla vedle mě a ukazovala mi, kterou nohu mám dát dopředu, takže jsem to trochu pochopila a pak jsem jenom trochu belhala.

Asi po hodině jsem toho nechala a zkusila si sednout jako kůň, což se mi podařilo. ,,Mami, co jsi myslela tím ,jiné zbarvení těla´?“ otázala jsem se. V tu chvíli se ve dveřích objevila má pětiletá a čtrnáctiletá ségra, které nebyly ten den ve škole. Také byly kentaurky, lipicán, zbarvení grošák. ,,Víš, jak jsi přišla domů, a zapínala sis počítač?“ zeptala se starší ségra, Jana. Nejspíš mě sledovala, pomyslela jsem si a přikývla jsem. ,,Tak on byl uspolném ležimu a tu stlánku jsme tam pšiplavily my.“ pokračovala Anetka, mladší ségra. Moc neumí R a Ř, tak se nedivte, co to píšu. ,,A jak sis představovala toho koně, tak to způsobilo, že jsi teď jiný druh koně, než naše celá rodina.“ dořekla Janča. ,,A co škola?“ zeptala jsem se. ,,Do té teď ty poslední tři dny chodit nebudeš, protože se musíš naučit zžít se svým pravým já. Ale neboj, naučíš se proměnit zpět na člověka.“ usmála se mamka. Janča a máma pak odešly dělat oběd a Anetka se mnou zůstala v pokoji a pozorovala mě, jak se učím chodit.

Ten den jsem se naučila přijatelně chodit, ještě ale musím se naučit chodit do schodů a ze schodů, protože mám pokoj v 1. patře našeho domu. Moc mi to nejde, ale já vím, že se to naučím. Máma mi také říkala, že je nějaký svět kentaurů a prý tam budu chodit do školy, ale víc mi řekne jindy.